předchozí kapitola

1.2 Z historie a geografie renju

Renju se poprvé objevilo v jednoduché verzi - bez faulů pro černé. V této první podobě existuje renju prakticky všude ve světě, a na internetu jej můžeme najít pod názvy Go-moku, Gobang, Omok, WuZiQi, Connect5, piškvorky, noughts & crosses, 5 in Line, rendzu, luffarschack, nebo Caro.

Hra vznikla na deltě řeky Hwang Ho v Číně. Doba vzniku se datuje do 20. století před Kristem, hra je tedy více než 4000 let stará! Překvapující je fakt, že existují archeologické důkazy o (na sobě nezávislých) zrozeních této hry také v antickém Řecku a předkolumbovské Americe. Toto vše udělalo z renju jednu z nejstarších a co se pravidel týče nejjednodušších logických her, ačkoliv není tak lehká, jak se zdá.

Znovunarození se renju dočkalo v Japonsku, tentokrát však již jako významná sportovní hra. Nejprve byla na Japonské ostrovy přivezena čínskými emigranty v roce 270 před Kristem a velmi rychle se rozšířila pod jménem „KAKUGO“ (pět kroků - jap.). V kronikách se píše,že na přelomu 17. a 18. století hrál tuto hru každý - jak staří lidé, tak i děti (orientální tradicese odrážejí v etiketě současného renju). První knihy o teorii renju byly vydány na začátku 19.století, nicméně až do začátku 20. století hráli lidé tuto hru pouze pro zábavu. Této skutečnosti nasvědčují i různá jména daná této hře: "GOREN" (pět v jedné řadě - jap.), "GOSEKI" (pět kamenů - jap.), "GOMOKUNARABE" nebo jednoduše "GOMO-KU" (pět bodů v řadě - jap.). Nakonec se zrodilo současné pojmenování - RENJU - a používá se nyní jen pro hru s fauly pro černého, zatímco název GOMOKU je používán pro hru bez zakázaných tahů.

Výraz renju (neboli šňůra perel) zavedl v roce 1899 čínský expert na poezii Tenry Kobayashi. Nyní Je těžké posoudit, co ho k tak poetickému názvu inspirovalo - mohla to být vítězná řada pěti černých nebo bílých kamenů, která mu připomínala šňůru krásných perel,nebo popřípadě vítězství v renju, které je tak těžké, jako potápění se pro perly na dno moře. V současném renju je opravdu hodně poezie. Považte, jak lyrická jsou v renju některá jména zahájení: Květina, Asteroid a Meteor, Daleká, Chladná, Šťastná a Zlatá hvězda, Stříbrný měsíc a Nov, Údolí a Kaňon, Sláva, atd.

Je evidentní, že povaha japonců, a jejich přístup k logickým hrám spíše jako k umění, než ke sportu, našly v této hře svůj vzor. Japonci věří, že hraním renju vytváří hráči mistrovské dílo a sportovní výsledek samotné hry je jen bezvýznamný detail.

Z tohoto úhlu pohledu je naše chápání her trochu pragmatičtější: v kombinaci slov „sportovně-logická hra“ máme sklon ke zdůrazňování první poloviny - „sportovní hra“. Zdá se, že oba tyto pohledy mají právo na existenci a každý hráč se musí sám rozhodnout, na co chce klást větší důraz v tomto protichůdném spojení.

Jak se vlastně objevila definice faulu? Objevila se jako nevyhnutelný výsledek procesu transformace renju na hru sportovní. Oficiálním počátkem tohoto procesu bylo vytvoření první Unie hráčů Renju v roce 1906 - Tokijské Federace Renju. Dalším důležitým milníkem v historii je rok 1936, kdy byla konečně přijata současná pravidla renju, a Japonská Federace začala aktivně pracovat. Těch třicet let, které uběhly mezi těmito dvěma daty, může být nazýváno jako „nejasná doba“ renju v Japonsku. Co bylo jejím výsledkem?

Nejprve byl vytvořen tradiční japonský systém sportovních úrovní - kyu a dan. Nyní je nejvyšší kyu první, nejnižší dvanácté. Nejnižší dan je první „sho-dan“, nejvyšší je devátý. Nejvyšší titul je Meijin.

Za druhé, a to je nejdůležitější, díky objevení se stovek nových talentovaných hráčů (Dans), začalo být jasné, že když se hraje bez omezení pro černého, bílý vždy prohraje - nehledě na to, jak obratně hraje a brání. Tato skutečnost je vysvětlována “pravidlem prvního tahu“, které je nevyhnutelné ve všech logických hrách a v renju je zahajujícím hráčem právě černý. A tak se objevil nápad, jak překonat spletitou krizi této hry (tato krize dosáhla vrcholu v polovině dvacátých let 20. století) - omezení možností černého.

Velmi rychle bylo dosaženo dohody o zmenšení desky - nejdříve na 19x19 (jako u Go), a poté na současných 15x15. Prvně se objevily pokusy omezit třetí tah černého nutností položit kámen mimo středový čtverec 5x5. Nicméně tyto experimenty se neujaly. Pak hráči přistoupili k problému z jiného konce a zakázali černému dělat vidličky 3x3. Ale to také nestačilo. Nakonec byla na návrh Meijina Rakusana Takakiho přijata pravidla faulu 3x3, 4x4 a přesahu, která nyní nazýváme klasickými. Černému zůstala jediná vidlička 4x3.

Zkušený hráč by se mohl zeptat: „Kdo zaručí, že všechna tato složitá omezení budou stačit? Objeví se ještě něco nového?“. Můžeme s jistotou říci, že v nadcházejících desetiletích k žádným změnám nedojde. Téměř 50 let zkušeností společně s různou úpravou pravidel prakticky vyrovnalo šance hráčů.

A ještě další pádný důvod pro fauly: jejich zavedení, zcela neočekávaně pro jejich tvůrce, velice obohatilo hru takticky a přidalo do ní nový prvek. Jak nádherně a impozantně vypadá vítězství bílého s pomocí vynuceného faulu, jestliže vítězství černého vypadalo nevyhnutelné ještě tah předtím. Kdyby se hrálo bez faulů…

To je důvod, proč můžeme říct, že přinejmenším v Japonsku má renju za sebou dětské období vytváření a upravování pravidel, po němž vstoupilo do nádherného věku dospělosti. Není tedy nutné opakovat všechny omyly Japonců v zemích, kde se tato hra právě rozvíjí.

Současná hra renju je ve světě mladým sportem. Mezinárodní federace Renju (RIF) byla vytvořena v roce 1988 ve švédském Stockholmu. Organizovala dva světové šampionáty v renju a piškvorkách: první v roce 1989 v Japonsku ve městě Kyoto, druhý v roce 1991 v Moskvě. Třetí světový šampionát se konal v Arjeplogu - opět ve Švédsku - roku 1993. Čtvrtý v Tallinu v Estonsku 1995, pátý v Petrohradu 1997, šestý byl v Beijingu v Číně 1999, a sedmý bude v Kyotu v Japonsku 2001. (pozn. překl.: v roce 2003 bylo uspořádáno mistrovství světa ve Vadsteně ve Švédsku, v roce 2005 v Tallinu, v roce 2007 v Tyumenu v Rusku. Nyní se již také pravidelně pořádají týmová mistrovství světa, mistrovství juniorů a mistrovství Evropy)

Tato kniha byla napsána v roce 1984, ale nyní v roce 1999 přidáme několik dobrých zpráv do tohoto nového vydání. Nyní existují pravidelná vydání anglicky psaného časopisu RIF - „RENJU WORLD“, kde jsou zveřejňovány informace o renju a piškvorkách. Nejnovější výtisk si můžete stáhnout zde: http://www.neti.ee/renju/

Další knihy o renju a piškvorkách v angličtině:
1. "Five-in-the-row / Renju" by Mr Goro Sakata & Mr. Wataru Ikawa. 1981
2. "From the Opening to the Middle of the game" by Mr. Sigeru Sagara. 1984
3. "Zvon Kamney" by Mr. Mikhail Kozhin & Mr. Alexander Nosovsky 1997

Je zde také hodně literatury v japonštině, ruštině a švédštině a různé počítačové programy pro Renju. Existuje např. program „Blackstone“ pro Windows (winner of last Computers WC in 1998) a stejně tak databázový program zvaný RenBase-98 with Base-17000 se 17000 skutečnými hrami ze všech soutěží z minulých let. Tyto programy nejsou volně dostupné (alev případě, že se chcete renju vážně zabývat, neobejdete se bez nich). Je také možné vytvořits pomocí RenBase stejné diagramy, jaké používáme v této knize a vytvořit si tak třeba vlastní časopis nebo internetovou stránku.

Pořádáme také Světové šampionáty v Renju mezi počítačovými programy. Další se bude konat v létě roku 2000. Pokud vás to zaujalo, kontaktujte Alexandra Nosovského. Shareware programy pro renju, piškvorky, pente si můžete stáhnout zde

následující kapitola


 
 
 
 
 
 
 
Český překlad (r.2008): Monika Zowadová; spolupracovali: Jan Purkrábek, Eva Petláková

© 2009 Olsava